93_jatka
Zdeněk Lorenz – Jatka

Jatka, 2008 (44 x 34 cm, olej na kartonu), č. 93

  Zdeněk Lorenz byl talentovaný český surrealistický malíř a společenský kritik, zakladatel undergroundové hudební skupiny OZW, amatérský filmař a v neposlední řadě autor mnoha povídek, románů a básní, s životem přinejmenším stejně bohatým a tajuplným jako jeho umělecká tvorba. Na první pohled by se mohlo zdát, že se skrze provokativní tvorbu snažil především vzburcovat okolní společnost, probudit ji z letargie doby (ať již komunistické, nebo později materialistické, informačně-technologické a globalizační) a vzkřísit zájem o hlubší prožitky a hodnoty. Nebyl by to však Zdeněk Lorenz, aby pozorného konzumenta své produkce připravil o možnost odhalit hlubší úroveň díla a nahlédnout skrze ní do tajů umělcovy duše. Nejsou to tedy velké společensko-kritické myšlenky po vzoru mnohých obdivovaných předchůdců, které dělají umělcova díla fascinujícími, jako spíše unikátní způsob, jakým se mu podařilo (a je otázkou do jaké míry záměrně či podvědomě) zachytit v nich kus sebe sama. Autorovu důvěrnou zpověď tak provází výrazný vnitřní souboj. Na jedné straně můžeme pozorovat nutkavou touhu podělit se o jedinečné okamžiky, myšlenky, nálady, a sny, pramenící až z panické hrůzy z jejich pomíjivosti. Na straně druhé pak vnímáme potřebu ochránit své soukromí před těmi, kteří by nemuseli porozumět. Možná právě proto tak nakonec došlo k rozhodnutí odsunout vlastní radosti i strasti do pozadí svých uměleckých děl, nabírajících tak dvojpodobu vězení zadržujícího autorova tajemství i klíče k jejich odhalení, aby je následně sdílel především v úzkém kruhu nejbližších, u kterých snad nejvíce doufal v pochopení a myšlenkové souznění. Vážná povaha děl opatřená odlehčenou maskou ironie a sarkasmu tak nejen odráží dobu, ve které umělec vyrůstal, ale také charakteristické vlastnosti surrealismu a dadaistické hravosti, které mu v ní pomáhaly žít.
4,500.00  Přidat do košíku
3_pochodujici_mutant
Zdeněk Lorenz – Mutant Marsch

Mutant March, 2012 (84 x 66 cm, olej na kartonu), č. 3.

Zdeněk Lorenz byl talentovaný český surrealistický malíř a společenský kritik, zakladatel undergroundové hudební skupiny OZW, amatérský filmař a v neposlední řadě autor mnoha povídek, románů a básní, s životem přinejmenším stejně bohatým a tajuplným jako jeho umělecká tvorba. Na první pohled by se mohlo zdát, že se skrze provokativní tvorbu snažil především vzburcovat okolní společnost, probudit ji z letargie doby (ať již komunistické, nebo později materialistické, informačně-technologické a globalizační) a vzkřísit zájem o hlubší prožitky a hodnoty. Nebyl by to však Zdeněk Lorenz, aby pozorného konzumenta své produkce připravil o možnost odhalit hlubší úroveň díla a nahlédnout skrze ní do tajů umělcovy duše. Nejsou to tedy velké společensko-kritické myšlenky po vzoru mnohých obdivovaných předchůdců, které dělají umělcova díla fascinujícími, jako spíše unikátní způsob, jakým se mu podařilo (a je otázkou do jaké míry záměrně či podvědomě) zachytit v nich kus sebe sama. Autorovu důvěrnou zpověď tak provází výrazný vnitřní souboj. Na jedné straně můžeme pozorovat nutkavou touhu podělit se o jedinečné okamžiky, myšlenky, nálady, a sny, pramenící až z panické hrůzy z jejich pomíjivosti. Na straně druhé pak vnímáme potřebu ochránit své soukromí před těmi, kteří by nemuseli porozumět. Možná právě proto tak nakonec došlo k rozhodnutí odsunout vlastní radosti i strasti do pozadí svých uměleckých děl, nabírajících tak dvojpodobu vězení zadržujícího autorova tajemství i klíče k jejich odhalení, aby je následně sdílel především v úzkém kruhu nejbližších, u kterých snad nejvíce doufal v pochopení a myšlenkové souznění. Vážná povaha děl opatřená odlehčenou maskou ironie a sarkasmu tak nejen odráží dobu, ve které umělec vyrůstal, ale také charakteristické vlastnosti surrealismu a dadaistické hravosti, které mu v ní pomáhaly žít.
8,900.00  Přidat do košíku
salome
Zdeněk Lorenz – Salomé

Salomé, 80. léta, olej na sololitu / v soukromé sbírce / č. 242

Zdeněk Lorenz byl talentovaný český surrealistický malíř a společenský kritik, zakladatel undergroundové hudební skupiny OZW, amatérský filmař a v neposlední řadě autor mnoha povídek, románů a básní, s životem přinejmenším stejně bohatým a tajuplným jako jeho umělecká tvorba. Na první pohled by se mohlo zdát, že se skrze provokativní tvorbu snažil především vzburcovat okolní společnost, probudit ji z letargie doby (ať již komunistické, nebo později materialistické, informačně-technologické a globalizační) a vzkřísit zájem o hlubší prožitky a hodnoty. Nebyl by to však Zdeněk Lorenz, aby pozorného konzumenta své produkce připravil o možnost odhalit hlubší úroveň díla a nahlédnout skrze ní do tajů umělcovy duše. Nejsou to tedy velké společensko-kritické myšlenky po vzoru mnohých obdivovaných předchůdců, které dělají umělcova díla fascinujícími, jako spíše unikátní způsob, jakým se mu podařilo (a je otázkou do jaké míry záměrně či podvědomě) zachytit v nich kus sebe sama. Autorovu důvěrnou zpověď tak provází výrazný vnitřní souboj. Na jedné straně můžeme pozorovat nutkavou touhu podělit se o jedinečné okamžiky, myšlenky, nálady, a sny, pramenící až z panické hrůzy z jejich pomíjivosti. Na straně druhé pak vnímáme potřebu ochránit své soukromí před těmi, kteří by nemuseli porozumět. Možná právě proto tak nakonec došlo k rozhodnutí odsunout vlastní radosti i strasti do pozadí svých uměleckých děl, nabírajících tak dvojpodobu vězení zadržujícího autorova tajemství i klíče k jejich odhalení, aby je následně sdílel především v úzkém kruhu nejbližších, u kterých snad nejvíce doufal v pochopení a myšlenkové souznění. Vážná povaha děl opatřená odlehčenou maskou ironie a sarkasmu tak nejen odráží dobu, ve které umělec vyrůstal, ale také charakteristické vlastnosti surrealismu a dadaistické hravosti, které mu v ní pomáhaly žít.
3,200.00  Přidat do košíku
36_temny_vesmir
Zdeněk Lorenz – Temný vesmír

Temný vesmír, 1996 (69 x 53 cm, olej na kartonu), č. 36

Zdeněk Lorenz byl talentovaný český surrealistický malíř a společenský kritik, zakladatel undergroundové hudební skupiny OZW, amatérský filmař a v neposlední řadě autor mnoha povídek, románů a básní, s životem přinejmenším stejně bohatým a tajuplným jako jeho umělecká tvorba. Na první pohled by se mohlo zdát, že se skrze provokativní tvorbu snažil především vzburcovat okolní společnost, probudit ji z letargie doby (ať již komunistické, nebo později materialistické, informačně-technologické a globalizační) a vzkřísit zájem o hlubší prožitky a hodnoty. Nebyl by to však Zdeněk Lorenz, aby pozorného konzumenta své produkce připravil o možnost odhalit hlubší úroveň díla a nahlédnout skrze ní do tajů umělcovy duše. Nejsou to tedy velké společensko-kritické myšlenky po vzoru mnohých obdivovaných předchůdců, které dělají umělcova díla fascinujícími, jako spíše unikátní způsob, jakým se mu podařilo (a je otázkou do jaké míry záměrně či podvědomě) zachytit v nich kus sebe sama. Autorovu důvěrnou zpověď tak provází výrazný vnitřní souboj. Na jedné straně můžeme pozorovat nutkavou touhu podělit se o jedinečné okamžiky, myšlenky, nálady, a sny, pramenící až z panické hrůzy z jejich pomíjivosti. Na straně druhé pak vnímáme potřebu ochránit své soukromí před těmi, kteří by nemuseli porozumět. Možná právě proto tak nakonec došlo k rozhodnutí odsunout vlastní radosti i strasti do pozadí svých uměleckých děl, nabírajících tak dvojpodobu vězení zadržujícího autorova tajemství i klíče k jejich odhalení, aby je následně sdílel především v úzkém kruhu nejbližších, u kterých snad nejvíce doufal v pochopení a myšlenkové souznění. Vážná povaha děl opatřená odlehčenou maskou ironie a sarkasmu tak nejen odráží dobu, ve které umělec vyrůstal, ale také charakteristické vlastnosti surrealismu a dadaistické hravosti, které mu v ní pomáhaly žít.
8,900.00  Přidat do košíku